Jak jsem marodila...
Když jsem šla 14.8.08 spinkat, nějak mě začaly pobolívat nožičky. Samozřejmě všichni páníci zaujatí jinými věcmi, mým kulhavým nožkám absolutně nevěnovali pozornost. Pouze mě poslali na místo do pelíšku s tím, že až se vyspím určitě bude vše v pořádku. Ovšem tak se nestalo. Okolo 4. hodiny ranní se mi nožičky začali chvět a já se začala ohromě bát. Kňourala jsem na pomoc, dokavaď jsem nezbudila všechny členy rodinky:). Když za mnou rozespalá panička přišla dolů do obýváku, pouze otevřela dveře na zahrádku v domnění, že se mi chce jenom čůrat a nemůžu to vydržet.... Jenomže v tom to nebylo, po chvilce si konečně všimla že nemůžu vstát a nohy mě vůbec neposlouchají... Nesedla jsem si ani za piškot, ani za kousek šunky, což jí opravdu bylo divné... Všichni najednou začali hrozně šílet, přičemž okolo mě běhali jako bych byla princezna:) To se mi sice líbilo, ovšem nožičky pořát bolely a vůbec se mi nelíbilo že se nemůžu ani proběhnout po ranní orosené travičce, jak to s chutí dělám každé ráno... Asi za 2 hodinky mě i s pelíškem naložili do auta a jeli jsme k panu doktorovi. Ten mi píchnul 2 obrovské injekce a řekl jen, že se jedná o jakýsi novodobý zmutovaný vir který 90% nakažených přežívá a že máme zítra přijít na další žihadýlka. Tak jsme zase jeli domů... Na pokyn pana doktora mi panička vařila čajček a poletovala okolo mě jak bylo libo. A konečně jsem jim tu péči mohla oplatit. K obědu jsem udělala páníčkům ohromnou radost, jelikož jsem se posadila!!! no a když k nám odpoledne přišla smečka dětiček, tak už sem to nevydržela, zatla jsem všechny zuby a vstala! Hned jsem za nimi chtěla běžet, ale ještě jsem nožky nedokázala zprávně vést... Po chvilce to bylo už o dost lepší a já zase běhala jak divá:) Druhý den jsem k panu doktorovi šlapala po svých, zase mi šoupnul 2 injekce a já běžela domů... Od té doby mi je hej a doufám, že už nikdy nebudu nemocná:)